Այս էջը սրբագրված է

Ըստ վերոշարադրյալի՝ անվարան կարելի է պնդել, որ իրավահաջորդությունը փոխանցվում է ոչ թե կառավարության կամ վարչախմբի գծով, այլ երկրի և բուն պետության. «Միջազգային իրավունքներն ու պարտավորությունները պատկանում են պետություններին և ոչ թե կառավարություններին, նոր կառավարությունը “ժառանգում է” դրանք միայն այն առումով, որ դառնում է այն պետության կառավարությունը, որին վերաբերում են դրանք»: (International rights and obligations belong to states and not to governments, and the new government ‘succeeds’ to them only in the sense that it becomes the government of a state to which the are attached.)

Ամփոփելով՝ կարելի է միանշանակորեն եզրակացնել, որ ներկայիս Թուրքիայի Հանրապետությունը հանդիսանում է Օսմանյան կայսրության իրավահաջորդը, հետևաբար լիովին կրում է Օսմանյան կայսրության ժամանակ և այդ կայսրության իշխանության ներկայացուցիչների կողմից հայ ժողովրդի նկատմամբ իրականացրած ցեղասպանության ողջ պատասխանատվությունը, ներառյալ ցեղասպանության հետևանքների վերացման պարտականությունը, այդ թվում՝ ԱՄՆ նախագահ Վուդրո Վիլսոնի Իրավարար վճռով ստանձնած հանձնառությունը:

Հղումներ և ծանոթագրություն

  1. Wilfried Fiedler, State Succession, p. 641. [Encyclopedia of Public International Law, (ed. by R. Berhardt) v.4, Amsterdam, 2000, p. 641-656].
  2. Оттоманский долг, Дипломатический словарь, т. 2, Москва, 1950, ст. 295.
  3. Ian Brownlie, Principles of Public International Law, Oxford University Press, 5-th ed., 2001, p. 670.
  4. Reports of International Arbitral Awards, v. 1, UN Publications, 1948, p. 573.
  5. Annual Digest and Reports of Public International Law Cases, (Ed. by Lauterpacht, H.)19251926, Case No. 26. Ti-Chiang Chen, The International Law of Recognition, London, 1951, p. 57. Brierly J.L., The Law of Nations, An Introduction to the International Law of Peace, Oxford University Press, 1963 (sixth edition), p. 153. Krystyna Marek, Identity and Continuity of States in Public International Law, Geneve, 1968, p. 17.
  6. Permanent Court of International Justice, ser. A. No. 2. A.W. Sijthoff’s Publishing Co., Leyden. Thomas Buergenthal & Harold G. Maier, Public International Law, (2nd edition), St., Paul, Minn., West Publishing Co., 1990, p. 5.
  7. Brierly J.L., The Law of Nations, An Introduction to the International Law of Peace, Oxford University Press, 1963 (sixth edition), p. 145.
16 նոյեմբերի, 2011թ.